Komunikační kartičky

Být dítětem, které poprvé vstupuje do školky nebo do nového kolektivu dětí, je někdy velmi náročné. A co teprve když má tuto situaci zvládnout dítě, které se poprvé odloučí od svých nejbližších a ocitne se na místě, kde nejen, že nikoho nezná, ale navíc téměř nikomu a ničemu nerozumí. V MŠ Štěnovice se setkáváme nejen s dětmi s různými národnostmi, ale i s dětmi bilingvními (dvojjazyčnými). Zcela konkrétně mluvíme o dětech, které mají vazbu na země jako je např. Mexiko, Španělsko, Vietnam nebo Ukrajina. Nicméně i s takto vzniklou situací se snažíme v naší škole pracovat.

Ke komunikaci a vzdělávání dítěte s odlišným mateřským jazykem využíváme různé didaktické principy, postupy a zásady. Začínáme se snadnými pokyny z denního režimu, na které může dítě reagovat i bez aktivního používání jazyka – nejprve poslouchá, pak reaguje beze slov a postupně se rozmluví. Dbáme na zpětnou vazbu a průběžně zjišťujeme, zda nám dítě rozumí. Dítěti poskytujeme co nejvíce vizuální podpory (mimika, gesta, obrázky, objekty …). Komentujeme vše, co dítě dělá.

Mohli bychom mluvit o soustavnosti, trvalosti, spojení teorie s praxí, zjednodušování, zřetelnosti aj., ale to, co bych zde ráda zmínila je didaktická pomůcka: KOMUNIKAČNÍ KARTIČKY. Vystihují naprosto vše a to, beze slov. Navíc fungují oboustranně – když my něco chceme po dítěti, a když dítě něco potřebuje od nás. Stačí jen ukázat.

Kartičky máme na viditelném místě, ve výšce očí dětí a jednoduše tak stačí ukázat na kartičku mytí rukou a dítě okamžitě rozumí, co se po něm chce (my samozřejmě úkon pojmenujeme, aby docházelo k posunu ve výuce jazyka). Jako příklad kartiček uvedu: potřebuji na záchod, potřebuji smrkat, Stop, potřebuji se pomazlit, je mi zima, bolí mě břicho, jdeme ven aj. Mnohdy jsou kartičky pomocnou rukou i pro děti, které jsou české národnosti, ale mají obtíže s vyjadřováním nebo mluveným projevem. A úžasný proces je, když se děti „vyučují“ navzájem.

Autor: Bc. Lucie Miškovičová